Jaroslav Foglar nechal v poslední kapitole knihy Záhada hlavolamu umřít Tleskačova mistra na nemoc z požití hnijící stokové vody, což tehdy popsal:

„Tleskačův mistr Em – Mažňák zaplatil draze svou touhu užívat ovoce práce svého učně. Když ve sklepení zrušeného kostela spadl do bahnité vody, spolkl několik doušků této otrávené hnijící tekutiny. Nakazil se tak nevyléčitelnou nemocí, kterou roznášejí vodní krysy, a zemřel na celkový rozklad krve a otravu. Zaplatil svým životem to, pro co i jeho učeň musel položit svůj život. A s sebou vzal do hrobu i přesné vysvětlení posledních chvilek Jana Tleskače. Napáchané zlo rozdrtilo toho, kdo je zasil…“

Záhada hlavolamu začala vycházet na pokračování v Mladém Hlasateli koncem srpna roku 1940 a stejně postupně jak vycházela ji i autor psal. A právě v září 1940 přichází zpráva, že bývalý Dvojkař Luděk Hrobař umírá na Weilovu nemoc, kterou roznáší nemocné krysy ve vodě. Luděk, spolu se svým bratrem Radimem, byli členy Dvojky od roku 1936 do roku 1939. A jistě se tato hrozná smrt zaryla Jestřábovi do paměti tak silně, že ji 18. února 1941 vtělil do závěrečné kapitoly Záhady hlavolamu, která jen o pár týdnů později doputuje ke čtenářům na stránkách Mladého Hlasatele. Jak tehdy Jestřáb napsal do kroniky „Sbohem, Luďku!“

 

Přidejte se k ostatním, kteří odebírají náš pravidlený informační email.

Shrnutí novinek, upozornění na nové výzvy a programy nadace. 

Děkujeme za důvěru! Pokud máte nějaký dotaz, neváhejte se na nás obrátit. Přejeme pěkný den.