Osmdesátiletá, ale nestárnoucí Záhada hlavolamu
Neexistuje žádná jiná česká kniha pro starší děti, která by se i po osmdesáti letech své existence, těšila takové oblibě čtenářů, jako Záhada hlavolamu Jaroslava Foglara. Za uplynulé skoro století se jí prodalo více než půl milionu výtisků, posledního vydání z roku 2019 na 10 000 kusů.
“Přepodivný příběh ze života Rychlých šípů”, kteří pátrají po osudu a tajemství záhadného hlavolamu ježek v kleci. Uprostřed staré čtvrti zvané Stínadla plné nebezpečných Vontů, pečlivě střežících své společenství a lpící na vytvořených pravidlech. Jaroslavu Foglaru se povedlo vytvořil archetypální svět, kde spojil detektivní pátrání s bojem dobra a zla v kulisách města, kam přenesl kouzlo a romantiku přírody.
Jak to začalo?
V prosinci 1938 stvořil Jaroslav Foglar Rychlé šípy. Jejich dobrodružné i veselé komiksové příběhy pak každý týden přinášel časopis Mladý hlasatel, jehož náklad rostl měsíčně o desítky tisíc kusů. A právě Rychlé šípy byly tím hlavním tahákem. Povzbuzen tímto úspěchem přichází Foglar na jaře 1940 s nápadem přidat ke komiksu i jeho knižní formu. Návrh je s nadšením přijat s tím, že začne vycházet na pokračování jako příloha Mladého hlasatele od září stejného roku.
Už tehdy známému spisovateli nastává hektické tvůrčí období. Musí nejprve nakladateli odevzdat román Pod junáckou vlajkou a k psaní Rychlých šípů se tak dostane až v létě. Tábor jeho 2. oddílu nacisté předčasně ukončí, proto má na psaní více času. Splétá tak první nitky příběhu Záhadného hlavolamu, jak knihu prvně nazval. Podle Foglarových deníků se zdá, že děj i podstatné momenty vymýšlel až v létě, tj. jen pár měsíců před začátkem vydávání a nešlo to lehce. Například 25. srpna si k tomu poznamenává: “Dopoledne hodně píšu pro Záhadný hlavolam, dostávám se přes velké úskalí, nachází tak trochu morální náplně (odklon Červenáčkův od RŠ)."
Pokud komiks Rychlé šípy spustil vlnu, tak Záhada hlavolamu vyvolala bouři. Náklad Mladého hlasatele dále strmě stoupá a redakce je atakována stovkami dotazů. K těm známým z dřívějška: Kde žijí Rychlé šípy?, přibývají další na Stínadla, ježka v kleci, deník Jana Tleskače… Jaroslav Foglar později vzpomíná, jak do redakce přišel začátkem roku 1941 usoužený kostelník ze staroměstského kostela svatého Jakuba. Stěžoval si, že už nemá roky na to, aby s partami kluků stoupal co chvíli nahoru ke zvonici a přesvědčoval je, že se tam nikde nepovaluje ani kousek papíru, natož starý notes.
Jaroslav Foglar na všechny dotazy odpovídá v duchu vontského hesla “Neprozraďme nic co víme”. Tím jen povzbuzuje další pátrače a jitří touhu přijít záhadě na kloub. Ale zároveň umožňuje každému najít si svá vlastní Stínadla, ať jsou v křivolakých uličkách Prahy, Olomouce, Tábora či Třebíče. Vše umocňuje dohodou s firmou K. M. Moučky o sériové výrobě dřevěného ježka v kleci a to ještě v době, kdy román nebyl dopsán, což se stalo až 18. února 1941. Ke čtenářům Mladého hlasatele se dostal o měsíc později a nedlouho poté následovalo první knižní vydání.
Foglar tak stvořil fenomén, který si postupně začal žít vlastním životem, umně načechráván spisovatelovými narážkami a oblakem tajemství. To Foglar poodhalil v roce 1946 druhým dílem Stínadla se bouří. Na třetí pokračování pod názvem Tajemství Velkého Vonta si většina čtenářů musela počkat až do roku 1990. Ani to ovšem neprozradilo vše, a proto si nadšení čtenáři začali psát svá vlastní zpracování. K těm zdařilým patří Poslední tajemství Jana Tleskače od Jaroslava Velinského a Poselství ze Stínadel od Jiřího Červinky, které právě vydalo nakladatelství Albatros. Jaroslav Foglar toužil napsat i čtvrtý díl, ale vzhledem k jeho vysokému věku vznikly pouze fragmenty a první kapitola: Kdo byl Jan Tleskač.
Stínadelské příběhy se také dočkaly i komiksového, seriálového a filmového zpracování. Také mnoha divadelních uvedení, z nichž poslední velmi zdařilou adaptací je Záhada hlavolamu v Divadla Minor. Kromě toho se zcela unikátně zhmotnily i naživo. V partě kluků, která probudila v 80. letech minulého století vontskou tradici na Starém Městě a vytvořila tak unikátní subkulturu, ze které čerpá komiksový příběh Rváčov, jež vydalo nakladatelství Lipník.
Skautská nadace Jaroslava Foglara, která spravuje dědictví a odkaz spisovatele, připravila k 80. výročí Záhady hlavolamu venkovní instalaci spojenou s rodinnou hrou na území Starého Města pražského a vydala unikátní zpracování Tleskačova deníku rukopisně psaného Jaroslavem Foglarem.
Nakladatelství Albatros přidalo ke svému vydání Záhady hlavolamu ilustrovanému Jiřím Grusem pro současné dětské čtenáře i retro vydání textově shodné s rokem 1941, ilustrovaném J. Fischerem.
Roman Šantora - Bobo
odkaz J. Foglara